Co pohan to romantik?

Článek o pohanství a jeho blbcích ve čtvrtek nakrknul kde koho. Silně pochybuji, že si z toho jeho autor, známý provokatér a troll z rozhodnutí, bude něco dělat, nicméně pojďme se na to podívat o trochu shovívavější optikou. I když o mnoho shovívavější to zase nebude (ale co byste tady čekali).

Značná část článku se točí okolo téhle citace z facebooku:

„Na první pohled je neviditelné, ale když ho v sobě jednou ucítíme, jakoby se clona několika tisíců let rozplynula a my se vrátili zpátky domů. Věci v životě začnou mít zase smysl, a když pak kráčíme po zemi, už se na ní nemůžeme dívat stejně. Cítíme vzájemné propojení veškerého tvorstva, úctu k dávným bohům, duchům přírody, uvědomujeme si podstatu vlastního bytí a hluboko uvnitř víme, že odkaz našich praotců a pramatek je stále živý. Jako bychom se mohli opět dotknut jejich způsobu života a s nimi i starých životních mouder a vzít si z nich ponaučení pro náš současný život…“

Vzhledem k tomu, že skupinu Jsem pohan a jsem na to hrdý, v zásadě "monitoruji" (kterýmžto slovem nechci být za chytrou a důležitou, ale vyjadřuji tím fakt, že to moc nečtu a nesleduji, nicméně když se mi objeví na zdi nový příspěvek, v rychlosti ho přejedu), předpokládám, že šlo o odpověď na položenou otázku o tom, co je to vlastně pohanství, která se objevila nedávno. Pokud vím, že se to objevilo v pohanském kontextu, tipnu za autora textu Airise nebo Jožku - jejich styl mi přijde hodně podobný (autora jsem nedohledávala, takže to možná taky napsal někdo úplně jiný).

Nicméně - pokud bych neměla onen výše uvedený kontext, obávám se, že bych zmíněný text (bez jakékoliv snahy o shození autora) označila za popis toho, jaké to je lupnout si nějakou dobrou hipísáckou drogu.

Nemám pocit, že bych nebyla pohanem, nicméně za výše napsané bych se určitě nepodepsala. Věci v mém životě nezačaly mít smysl až s konverzí k pohanství a spousta z nich ho i poté dostala na základě něčeho úplně jiného.

Dotknout se života našich předků jsem ochotná tak maximálně násadou od hrábí a jsem dost ráda, že si zemědělských kratochvílí můžu užívat protože chci a ne proto, že jinak pojdu hlady. A ano, miluju jistotu supermarketu v zádech.

Eskymácké moudro "Nikdy nejez žlutej sníh" je asi jediné ponaučení, které pro svůj současný život vnímám jako přínosné.

Ne, teď vážně. Čeho se týkají ta stará životní moudra? Obvykle toho, jak přežít v situacích, které tehdejší doba přinášela. K čemu je mi ale třeba moudro: "V březnu prach - jistý hrách" dneska? Hrachovou kaši jím jedou za dva roky, hrášek kupuju mraženej a když si na chuť ty dva řádky u plotu vyseju, tak mi "v březnu prach" stejně nezaručí, že mi ho v dubnu nesežerou slimáci  (které by naši předkové vnímali jako ztělesnění ultimátního zla a kdyby do té doby neslyšeli o ďáblovi, museli by si ho vymyslet).

Chcete něco méně zemědělského? Co takhle "Svatba v máji - brzy máry"? V kontextu dnešní ženy je mi to srdečně jedno - "svatba v květnu" v době kondomů a antikoncepčních bobulí neznamená jako dříve téměř automaticky "dítě v únoru" - a i kdyby...sanitka mě do porodnice dostane i při sněhové kalamitě a hlady a vysílením v posledním měsíci zimy, kdy zásoby docházejí, s Lidlem v každém větším městě taky neumřeme...

Vnímáte pohanství jako trsátko brnající přímo na vaši romantickou strunu? Enjoy. Nemám s tím nejmenší problém.

Jen proboha prosím nepředpokládejte, že to máme všichni stejně. Nebo že bychom to tak všichni měli mít povinně, protože jinak nejsme praví a správní pohané.
---
Když už jsem se rozepsala, nedá mi to, abych nezareagovala ještě na jednu Airisovu poznámku v reakcích na Mysličův článek:

...že pohanská komunita je často jednotná, funkční a na hodně věcech se shodne. To, že se s někým individuálně nepohodne ještě neznamená, že je "všechno špatně" a že není možná jakákoliv jednota a spolupráce na něčem. Častokrát umíme výborně spolupracovat napříč tradicemi, skupinami a organizacemi. Když se objeví nějaké velké ohrožení z venku, tak se proti tomu dokážeme výborně všichni postavit (Matera opidum třeba)...

Pohanská komunita se skutečně na hodně věcech shodne. Že je tráva zelená, Doreen Virtue není pohan a Lughnasad se v našich končinách slaví v létě.

Spolupráce napříč skupinami a organizacemi je pořád ještě příliš často jenom líbivá propagační fráze a reálně to napříč celý českým pohanským spektrem skutečně nefunguje.

Velké ohrožení z venku je něco, co nás ještě nikdy nepotkalo. Matera Opidum bylo ohrožení zevnitř (pokud už ji za nějaké ohrožení vůbec chceme pokládat) a "všichni se proti tomu postavit" spočívalo v tom, že jsme je asi v deseti lidech hromadně "vyflejmovali" v komentářích u Kojota a Codyho na blogu.

Pokud je mi známo, Matera to nakonec s koncem roku svého vzniku (31.12.2010) nevzdala kvůli červencovým půtkám v internetových sférách, ale protože "zbankrotovali" na tiskem vydávaném Sabatníku (nicméně to jsou nepotvrzené drby).

Romantické představy o hrdinské bitvě s hydrou v podobě Matery jsou prima, ale kdyby to reálně neodpískali oni sami, zbytek pohanské komunity by stejně neměl žádné jiné možnosti "boje" proti nim, než jejich zdiskreditování na internetu.