zdroj |
Bohužel, tradičním kamenem úrazu jsou, stejně jako u většiny publikací z pera ČPS, pokusy o básně a poetickou tvorbu, které kalendář doplňují na stránkách těch měsíců, na které nepřipadá žádný z pohanských svátků. Přitom občas by jim stačilo málo - dotažení a dokončení po "řemeslné" stránce, které neubírá nic na obsahu, ale přidává třeba na zvuku. A k tomu tu nedošlo nejen ze strany autorů, ale evidentně ani nikoho z přípravného týmu kalendáře nenapadlo, že by to třeba šlo lehce dotáhnout k dokonalejšímu výsledku.
Abychom jen tak nemlátili prázdnou slámu, zkusím něco z použitých textů opět přepsat. Jen narozdíl od minulého poetického zamyšlení nebudu prznit renomované básníky, ale naopak zkusím čistě po stránce "řemesla" dotáhnout úryvek básně z kalendáře.
Hned na lednové stránce je Jožkova báseň Ledová královna. Obsahově není špatná, se zimním tématem ladí, má to myšlenku. Proč ne. Rýmy jsou v zásadě v pořádku - a vlastně by jí stačila jen trocha péče, aby seděla i rytmicky (místy to vypadá, že se o to autor možná i trochu pokoušel).
Podívejme se společně na refrén. Zkuste si nahlas přečíst a hlavně přednést (je to přece báseň) následující text:
Místo srdce jen kus ledu
Oči plné zvláštní prázdnoty
Odtrhnout se od nich nedovedu
Krkavci krákají do noty
Krá krá - ledová kra
Zůstane z tvé lásky
Krá krá - pro ni je to hra
Nedotýkej se té krásky
Krá krá - umí jen brát
Tvář ti zbrázdí vrásky
Nakonec zemřeš sám v jejím náručí
Ve chvíli kdy ti to poručí...
A teď zkuste, opět nahlas, tohle:
Místo srdce jenom kus ledu
Oči plné zvláštní prázdnoty
Odepřít si jich nedovedu
Krkavci krákají do noty
Krá krá - ledová kra
Zůstane z tvojí lásky
Krá krá - pro ni to hra
Nedotkni se té krásky
Krá krá - umí jen brát
Tvář pak zbrázdí ti vrásky
Nakonec v jejím náručí
Zemřeš sám, když ti poručí...
Prvním čtyřem řádkům by o něco více slušela redukce na osm slabik ze současných devíti, ale snažila jsem se, aby zásahy byly opravdu co možná nejmenší.
Obsah je pořád naprosto stejný, v podstatě "kosmetické" úpravy pozměnily pár slov nebo sem tam přidaly či ubraly slabiku. Čeština je v tomto směru pro básníky příznivá, se slovy se dá často hrát snadným a funkčím způsobem. Dotáhnout to k lepšímu výsledku je tak často hodně jednoduché.
V dnes vydaném Kolovratu se (shodou okolností opět) Jožka nad pohanskou tvorbou zamýšlí v článku, který působí jako reakce na můj předchozí text Proč nejsem fanynkou pohanské poezie.
Ač s některými tezemi nemohu souhlasit, a třeba prohlášení, že člověk, který nedokáže nahlédnout krásu nedokonalosti, plytkosti,zbrklosti či kýče, nerozumí umění v celé jeho komplexnosti je platné asi zhruba stejně, jako když samozvaný duchovní guru obviní svého kritika z toho, že má špatnou auru, některé myšlenky jsou skutečně nosné a ač to autor nejspíše neměl v úmyslu, plně se v nich shoduje i s mým názorem. Třeba hned následující věta: Snaha o dokonalost se totiž s kreativitou potkávají až někde na vrcholu kopce. U mnoha autorů to skutečně platí (byť jsou bez diskuse i tací, kteří tvoří dokonale hned na první pokus), nicméně pokud se toho dokončení, zmíněné dokonalosti, ve výsledku nedočkáme, pak na to lze říct jediné - vrcholu kopce nebylo dosaženo a autor zůstal někde na půl cesty...
A je to škoda, protože mnohdy by opravdu stačilo se pořádně rozhlédnout - a zjistit, že na vrcholový bod už je skoro vidět.
0 komentářů:
Okomentovat